Do you speak ...?

Ahoj, ahoj! Dnešní článek bude nejspíš taková úvaha nad učením se cizích jazyků. Sama jsem se za svůj dosavadní život učila 3 jazyky.

Angličtina

Anglicky se učí v dnešní době zřejmě každý a pro valnou většinu lidí je to jazyk no.1. Je to pochopitelné, angličtina se zkrátka bere jako určitý standart a samozřejmost dnešního mladého člověka. Já s angličtinou začala dá se říct už ve školce. Slovíčka typu "hello, butterfly, dog, mouse...", asi to všichni znáte. S přechodem na základku mě rodiče na angličtinu opět rvali a já na ní musela chtě nechtě chodit. V tu dobu jsem k ní získala takovou averzi, že si to neumíte představit. Celá pátá třída byla navíc díky neschopné učitelce naprosto ztraceným rokem. Na šestou a sedmou třídu jsme dostali skvělou učitelku, se kterou jsem se toho naučila snad nejvíce a co víc, ta slavná ájina mě začal bavit a vyklubal se z ní můj nejoblíbenější předmět!

Další "anglický" zlom byl s přechodem na gympl. Hned první den nám vrazili rozřazovací testy a pište. Dostala jsem se do té lepší skupiny, těsně, ale dostala! Měli jsme celkem fajn profesorku a myslím, že jsem si více než gramatické obzory rozšířila vocabulary :D. Na konci minulého roku jsme dělali další rozřazovací testy. Tentokrát se utvořilo 8 skupin ze všech 4 tříd. Asi jen díky gymplácké profesorce jsem se nějakým zázrakem dostala do druhé skupiny a nebudu zastírat to, že jsem v tu chvíli na sebe byla vážně pyšná. O:)

Ale když se sama sebe ptám jestli anglicky umím, musím tvrdit, že ne. Ano, napíšu souvislý text, dokážu udělat ve skupině spolužáků rozhovor na určité téma, dokážu v hodinách spontánně mluvit, ale když se mě někdo zeptá v běžném životě na obyčejnou cestu, koukám na něj jako puk, neschopná ze sebe dostat normální větu. Doufám, že se to zlepší příští rok, vybrala jsem si totiž jako seminář English conversation. Držte mi palce...

Italština

Tady to bude krátké, nebojte. Italsky jsem se učila všehovšudy asi tři roky. Je zbytečné něco říkat, protože po dvou letech, co jsem od výuky upustila, neumím říct téměř nic. Slovíčka ano. Gramatika ne. Takže mám smolíka a po třech letech bych Italovi vyjmenovala tři druhy časování sloves, řekla mu jak se řekne kostel, panenka nebo míč, ale jednoduchou větu jako je třeba "Kudy se dostanu tam a tam" bych se zebe nevyplodila ani náhodou. Trochu to přičítám tomu, že se mi italština začala plést s francouzštinou. Nezdá se to, ale některá ta slovesa jsou ták podobná :).

Francouzština
Francouzsky jsem se začala učit s přechodem na gymnázium, nyní se jí učím již třetím rokem. Musím říct, že už od mala jsem chtěla francouzsky umět, je to přeci taaak krásný jazyk :). Myslím si, že za 3 roky jsem udělala velký pokrok a v základních situacích bych se bez větších problémů domluvit měla. A co víc? Francouzština mě neskutečně baví, není tak těžká a máme skvělého profesora!


A jak se tedy naučit?

Můj subjektivní názor je ten, že jazyk se ve škole z učebnic naučit nelze. Ano, budete umět gramatiku a nějaká slovíčka, ale umět je používat spontánně bude umět málokdo. Věřím tomu, že kurzy jako jsou konverzace vám mohou pomoci, ale nejlepší cesta jak se jazyk naučit je vystavit se danému jazyku. Například skvělou volbou může být vycestování na studia do zahraničí. Sama bych se v budoucnu alespoň na tok takhle chtěla někam vypravit. Nic rozhodně také nezkazíte tím, že si přečtete anglickou knihu nebo časopis, podíváte se na film v angličtině (samozřejmě si můžete stáhnout české titulky. Pro mě je nejlepší anglické znění s anglickými titulky:)) nebo si najít nějakého kamaráda v zahraničí a komunikovat s ním ať už prostřednictvím Skypu, mailu nebo facebooku.

Jaké jazyky se učíte vy a baví vás to? :)