Kde se dobře najíst - Vapiano

Krásné pondělí všem!
Jak jste si užili víkend? Já tedy parádně. V sobotu jsem vyrazila do centra, kde jsem dokoupila poslední dárky a sešla se s kamarády, se kterými jsem strávila krásný večer. Včera jsem byla koupit balicí papír, na který jsem v tom shonu úplně zapomněla a večer jsem strávila balením dárků a posloucháním písničky Christmas is All Around. Tahle vánoční písnička se mi asi nikdy nepřeposlouchá. Dneska jdu první den na brigádu do banky, kam jsem chodila už v létě, takže se docela těším, až všechny ty lidi znovu uvidím. O tom ale zase jindy :).

Musím uznat, že poměrně často jím v restauracích. Říkám si, že kdybych nebydlela v Praze ušetřila bych za jídlo tolik peněz, ale zkrátka když jsme s mámou nebo kamarádkou celý den někde v centru, tak se někde na jídle stavíme. Díky tomu jsem stihla navštívit dost restaurací, a proto jsem se rozhodla založit novou rubriku "Kde se dobře najíst".

Restaurace budou převážně pražské, ale najdou se tu i výjimky, jako je třeba ta dnešní. Poslední věc, kterou bych chtěla dodat je ta, že se zde nebudou objevovat jen restaurace, kde se najíte dobře, ale i restaurace, kde nám nechutnalo, nebo restaurace, kde to za tu cenu zkrátka nestojí.

Dnes bych chtěla napsat něco málo o řetězci samoobslužných restaurací Vapiano. Já osobně jsem navštívila jejich restauraci při návštěvě Vídně minulý týden. Konkrétně se jednalo o pobočku na Herrengasse. Mapičku s jejich pobočkami naleznete tady. Dřívě bylo Vapiano i v Praze, ale tuším, že se před pár lety zrušilo.

Mikrojehličková mezoterapie - zázrak, nebo propadák?

Ahoj všichni!

Konečně jsme se všichni dočkali a 16 dnů vánočních práznim je tady! Doufám, že si všichni odpočinete a užijete si volno tak, jako to hodlám udělat já. Dnes jsme byli se školou na Vánoční akadamii na které jsme si s kamarádkou vyměnily dárečky a potom šly ještě na skvělý obídek do centra. Z dárků mám ohromnou radost! Myslím, že nikdo na světě nemá tak štědrou a úžasnou kamarádku, jako mám já O:) .

A teď už se konečně dostanu k tématu, o kterém bych Vám dnes chtěla něco málo napsat. Již z nadpisu jste mohli pochopit, že téma bude mikrojehličková mezoterapie. V předchozím článku jsem psala, že jsem se rozhodla akné léčit za pomoci kožní lékařky a tahle terapie mi v tom myslím si dost pomohla.

Co to je?

Jedná se o mírně invazivní ošetření pleti pomocí přístroje, který vypadá jako pero, ukrývající 12 mikrojehliček o délce 0,2 - 1,5 mm. Svými pohyby jehličky naruší Vaši pokožku a vpraví do ní "léčivý koktejl" vhodný pro Váš typ pleti.

Co to slibuje?

Výsledky jsou samozřejmě závislé na typu Vámi zvolené účinné látky. Přístroj se však nejčastěji používá proti jizvám po akné, pigmentovým skvrnám, striím a vráskám. Samotné vpichy stimulují tvorbu vlastního kolagenu a slibují vypnutí pleti.

Můj boj s akné aneb 1. návštěva na kožní

Ahoj všichni!
Dneska jsem utahaná, ostatně jako vždycky při pondělku. Ve škole jsem byla až na pátou hodinu, jelikož jsme měly s mámou nějaké běhání po městě. Hned první hodinu mě čekal ovšem test z matiky, který jsem zvládla myslím si docela obstojně. Dnešní článek bych chtěla věnovat mému boji s akné, který bohužel trvá už moc dlouho :/.

Řeknu hned na začátku a na rovinu, že nemám takovou odvahu, jako mají některé blogerky, fotit se vám tu bez makeupu. Nejde ani tak o ten makeup, ale své akné ukazuji jen velmi nerada a už vůbec ho nepotřebuji vystavovat někde po internetu. Proto se na mě nezlobte, že neuvidíte názorné fotky toho, jak jsem na tom já, ale v tuhle chvíli na to zkrátka nemám. Možná po čase léčby bych sem mohla dát pár fotek na srovnání před a po :).

S akné se trápím už docela dlouho. Myslím, že když jsem ještě chodila na základku tak mi holky mou pleť bez jediného pupínku záviděly, ale s přechodem na gymnázium přišel zlom. Byl začátek osmé třídy a mně se nejspíš ze stresu, který se díky nové škole nahromadil začaly tvořit pupínky, kterých jsem se za 3 roky boje nedokázala sama nikdy zbavit. Má pleť je zkrátka problematická a mastná, jak jste jistě pochopili. Velkou nevýhodou je ale i to, že mám pleť poměrně dost citlivou, a proto na ní nemohu cpát nějaké agresivní prostředky a dlouho jsem si myslela, že alkohol v kosmetice u mě nepřichází v úvahu. Mé akné není ani tak strašné jako to, že mi po něm zůstávají jizvičky, kterých se nemohu opravdu hodně dlouho dobu zbavit. V poslední době se mi začaly tvořit i podkožní boláky, a proto jsem si řekla, že už dost, že půjdu na kožní (ano, měla jsem to udělat dřív). V srpnu jsme ale letěli k moři a já si řekla, že počkám až co s mou pletí udělá moře a sluníčko. Pamatuji si, že před dvěma lety se mi u moře pleť strašně zlepšila a pupínek jsem na dlouhou dobu neměla žádný! Nyní přišlo bohužel spíš zhoršení. Je mi jasné, že na pleti se podepisuje strava, spánek, pitný režim a tak dále, ale kdybych to tu měla všechno rozebírat, byla bych tu hodně dlouho.

Kožní lékařku jsem si hledala na stránce www.znamylekar.cz , přijde mi totiž, že podle názorů pacientů se dobrý lékař pozná nejsnáze. Po dlouhém hledání jsem si řekla, že zkusím paní doktorku Špaňárovou, která má svou ordinaci na Poliklinice Budějovická, kterou mám blízko. Nevýhoda je, že když tam jdete poprvé, sestřička vás neobjedná a musíte čekat bůh ví jak dlouho. Já tam byla v úterý 27.8. a čekala jsem asi 40 minut. Na kožní jsem šla samozřejmě nenalíčená, aby paní doktorka tu "nádheru" pořádně viděla. Zeptala se mě na to, jestli kouřím, beru HA a na spoustu dalších otázek. Napsala mi recept a poradila mi postup ošetřování pleti ráno i večer. Dokonce mi udělala i takový plánek a dala mi asi tak tunu vzorečků!

Teď se dostáváme k tomu, co mi paní doktorka vlastně napsala a jak svou pleť ošetřuji.

25 random fact about me

Krásnou neděli všem!
Tento tag jsem již viděla u pár blogerek. 5 faktů se mi ale zdálo moc, a proto jsem si číslo snížila na polovinu. Nebudu to okecávat a jdeme na to! :)

Nejoblíbenější písnička posledního měsíce! Mohla bych jí poslouchat pořád dokola, snad se mi nepřeposlouchá.

1. Viděla jsem všechny díly leteckých katastrof a vždycky když někam letíme v každé fázi letu mámě vykládám, co všechno by se právě teď mohlo stát (myslím, že se jí tím létání ani trochu zošklivilo, ale nemůžu si pomoct a musím ji informovat! :D)
2. Jak už jste asi pochopili z prvního bodu, miluji letadla a skoro největší zážitek z dovolené je právě cesta letadlem a letiště v zahraničí. Mám ráda, ale jen letadla dopravní a pokud možno velká.
3. Jsem k sobě dost kritická a i přes to, že jsem ambiciozní jsem trochu pesimista a radši si nikdy tu lepší možnost výsledku nepřipouštím, abych nebyla zklamaná, kdyby se to náhodou nepodařilo.
4. Jsem jedináček a upřímně jsem po sourozenci nikdy moc netoužila. Snad jen v poslední době si říkám, že by bylo fajn mít staršího bráchu.
5. Koprovou omáčku mám paradoxně ráda jen ve školní jídelně. Doma ani u babičky jí nesním, protože mi nechutná.
6. Jako malá jsem byla dost tlustá a na základce jsem se často setkávala spolu s kamarádkou s posměšky od spolužáků. Děti jsou kruté a myslím, že mi to dost snížilo sebevědomí (které jsem si na gymplu díky bohu zvedla).
7. Nesnesu mít při sprchování nebo koupání se ve vaně zavřené oči, a proto mám vždycky jedno oko otevřené a snažím se ho mít mimo dosah vody :D. Zní to divně, ale bojím se, že mě někdo přijde utopit. To mám z těch hororů.

There is more to me than makeup TAG

Doufám, že si užíváte neděle když má být snad naposledy takhle hezky a od pondělí má následovat týden deště. Připravila jsem si pro Vás tag s názvem "Nežiju jen makeupem". Myslím si, že otázky jsou zajímavé a možná Vám pomohou přiblížit mou osobnost!

Koukáš se na televizi? Jaký je tvůj oblíbený pořad, případně seriál?

Dřív jsem se na televizi skoro vůbec nedívala, ale teď přes prázdniny se to trochu změnilo a sem tam se na nějaký seriál podívám. Když mám čas ráda se kouknu odpoledne na Krok za krokem, což je můj srdcový seriál už od dětství. Po Kroku za krokem hned následují Přátelé, na ty se musím samozřejmě podívat taky, protože je to zkrátka nejoblíbenější seriál. Večer se většinou na nic nedívám (pokud tedy nepočítám Ordinaci, na kterou jsme se s kamarádkou začaly dívat ze srandy a už nám to nějak zůstalo O:)), snad jen v pátek si pokud jsem doma nenechám ujít Výměnu manželek.

Vaříš? Jaké je tvé nejoblíbenější jídlo a dezert?

Upřímně mám blíže k pečení, které miluji. Vařím občas a většinou jen pro sebe. Nejčastěji to skončí u těstovin na všechny způsoby, risota nebo nějakého kuřecího masa se zeleninou. Nejoblíbenější jídlo asi úplně nemám, ale miluju krevety na všechny způsoby, takže ty bych mohla jíst asi pořád. A desert jednoznačně dobře udělaný cheesecake (hned v závěsu jsou brownies a nebo skořicoví šneci!) <3

Filmy posledních měsíců (1)

Nyní, kdy jsem se díky bohu dokázala vypořádat s životními událostmi, které se v posledních měsících přihodily, jsem se rozhodla pokračovat v psaní blogu. Doufám, že se opět něco nestane a já s tím po pár týdnem neskončím.

Dnešní článek by měl být o filmech, které jsem v uplynulých měsících zhlédla a zůstaly mi v paměti. Nechci sem dávat pouze filmy, které mě bavily a nadchly, a proto jsem se rozhodla, že budu jednotlivé filmy hodnotit pomocí hvězdiček (od * do *****). 

Abych pravdu řekla, na filmy se moc nedívám. Upřednostňuji seriály a to zřejmě z důvodu, že jsou krátké (Samozřejmě to neskončí pouze u jednoho dílu seriálu a tak se to časově rovná filmům, ale co :D). 

Život je krásný (Life is beautiful) *****

Musím říct, že tento film mě opravdu chytl za srdce a i přes smutný konec ve výsledku nějak tragicky nepůsobil. Příběh se odehrává během 2. světové války, kdy jsou živé odváděni do koncentračních a pracovních táborů. Tento osud se nevyhne ani Guidovi spolu s manželkou a pětiletým synem. Guido nechce, aby syn věděl, že jsou v nebezpečí, a proto předstírá, že jde o pouhou hru. Jak příběh dopadne Vám říkat nebudu, ale určitě se na tento film podívejte! Je totiž strašně zajímavé, jak i smutný příběh může být pojat zábavnou, pozitivní a "veselou" formou.

Do you speak ...?

Ahoj, ahoj! Dnešní článek bude nejspíš taková úvaha nad učením se cizích jazyků. Sama jsem se za svůj dosavadní život učila 3 jazyky.

Angličtina

Anglicky se učí v dnešní době zřejmě každý a pro valnou většinu lidí je to jazyk no.1. Je to pochopitelné, angličtina se zkrátka bere jako určitý standart a samozřejmost dnešního mladého člověka. Já s angličtinou začala dá se říct už ve školce. Slovíčka typu "hello, butterfly, dog, mouse...", asi to všichni znáte. S přechodem na základku mě rodiče na angličtinu opět rvali a já na ní musela chtě nechtě chodit. V tu dobu jsem k ní získala takovou averzi, že si to neumíte představit. Celá pátá třída byla navíc díky neschopné učitelce naprosto ztraceným rokem. Na šestou a sedmou třídu jsme dostali skvělou učitelku, se kterou jsem se toho naučila snad nejvíce a co víc, ta slavná ájina mě začal bavit a vyklubal se z ní můj nejoblíbenější předmět!

Další "anglický" zlom byl s přechodem na gympl. Hned první den nám vrazili rozřazovací testy a pište. Dostala jsem se do té lepší skupiny, těsně, ale dostala! Měli jsme celkem fajn profesorku a myslím, že jsem si více než gramatické obzory rozšířila vocabulary :D. Na konci minulého roku jsme dělali další rozřazovací testy. Tentokrát se utvořilo 8 skupin ze všech 4 tříd. Asi jen díky gymplácké profesorce jsem se nějakým zázrakem dostala do druhé skupiny a nebudu zastírat to, že jsem v tu chvíli na sebe byla vážně pyšná. O:)

Ale když se sama sebe ptám jestli anglicky umím, musím tvrdit, že ne. Ano, napíšu souvislý text, dokážu udělat ve skupině spolužáků rozhovor na určité téma, dokážu v hodinách spontánně mluvit, ale když se mě někdo zeptá v běžném životě na obyčejnou cestu, koukám na něj jako puk, neschopná ze sebe dostat normální větu. Doufám, že se to zlepší příští rok, vybrala jsem si totiž jako seminář English conversation. Držte mi palce...

Italština

Tady to bude krátké, nebojte. Italsky jsem se učila všehovšudy asi tři roky. Je zbytečné něco říkat, protože po dvou letech, co jsem od výuky upustila, neumím říct téměř nic. Slovíčka ano. Gramatika ne. Takže mám smolíka a po třech letech bych Italovi vyjmenovala tři druhy časování sloves, řekla mu jak se řekne kostel, panenka nebo míč, ale jednoduchou větu jako je třeba "Kudy se dostanu tam a tam" bych se zebe nevyplodila ani náhodou. Trochu to přičítám tomu, že se mi italština začala plést s francouzštinou. Nezdá se to, ale některá ta slovesa jsou ták podobná :).

Francouzština
Francouzsky jsem se začala učit s přechodem na gymnázium, nyní se jí učím již třetím rokem. Musím říct, že už od mala jsem chtěla francouzsky umět, je to přeci taaak krásný jazyk :). Myslím si, že za 3 roky jsem udělala velký pokrok a v základních situacích bych se bez větších problémů domluvit měla. A co víc? Francouzština mě neskutečně baví, není tak těžká a máme skvělého profesora!


A jak se tedy naučit?

Můj subjektivní názor je ten, že jazyk se ve škole z učebnic naučit nelze. Ano, budete umět gramatiku a nějaká slovíčka, ale umět je používat spontánně bude umět málokdo. Věřím tomu, že kurzy jako jsou konverzace vám mohou pomoci, ale nejlepší cesta jak se jazyk naučit je vystavit se danému jazyku. Například skvělou volbou může být vycestování na studia do zahraničí. Sama bych se v budoucnu alespoň na tok takhle chtěla někam vypravit. Nic rozhodně také nezkazíte tím, že si přečtete anglickou knihu nebo časopis, podíváte se na film v angličtině (samozřejmě si můžete stáhnout české titulky. Pro mě je nejlepší anglické znění s anglickými titulky:)) nebo si najít nějakého kamaráda v zahraničí a komunikovat s ním ať už prostřednictvím Skypu, mailu nebo facebooku.

Jaké jazyky se učíte vy a baví vás to? :)